Bohužel, asi to bude pravda. Ani ten Karel IV., kterého tak zbožňujeme, nebyl Čech. Českých pánů se zbavili Habsburkové v roce 1620 a 1621, zbytek se asimiloval s německou a rakouskou šlechtou a to, co zbylo po 1918 a přežilo druhou světovou válku, nakonec stejně udusaly boty proletariátu do země. Říká se, že šlechta byla duší národa. Patroni umění, jazyka, literatury. Ale české šlechty, ryze české, jsme skutečně dlouho neměli. A co inteligence? Skutečně českou inteligenci jsme plodili po málu německým jazykem se mluvilo skoro všude po nějakých tři sta let. To je dosti dlouhá doba na to, aby to ani Národní obrození nedotáhlo do těch konců, do kterých chtěli. Mluvit česky bylo moderní, proto se tolik české inteligence vynořilo. Ale i tak jsme tu českou inteligenci, jako národ, moc rádi neměli. Ti, kteří přežili druhou světovou válku, skončili většinou také udusáni botami proletariátu. Pak tu ještě byli vojáci, letci, hrdinové druhé světové války a legionáři, kteří bojovali za ještě nevzniklé Československo. Ti byli také udusáni proletariátem a sedláky do země, vyhnání za jejich hrdinství do uranových dolů nebo hůř, vězněno a potom jim bylo přiděleno nějaké podřadné postavení jako skladníci. Odpověď je jasná Nátura české kultury a národa tkví v sedláctví, malosti a maloměšťáctví. Takový je náš život, morálně udupaný do neznáma. Pomalu se nám vrací nějaká hrdost, ale ještě dlouho potrvá, než se něco skutečně hodnotného ukáže. Zatím je to jedna velká bída. Už Masaryk bojoval proti falsifikátům a proti pověrám, vzpomeneme na Hilsneriádu. A je těžké dávat Masarykovi za vinu to, že nakonec jeho idea o čechoslovakismu neuspěla. Ona nikdy ani uspět neměla a nemohla. Neměli jsme natolik kulturně a inteligentně vyspělý národ, aby vůbec nějakou ideu udržel, natož pak, aby pokračoval. A hřebík do rakve jakékoliv hrdosti byl Edvard Beneš, jakkoliv se snažil a jakkoliv byl dobrým diplomatem a učencem. Byl špatným politikem a jeho největší chyba se následně projevila i na celé devastaci národa a jakékoliv rodící se kultury, která umřela spolu s Masarykem. Článek Byli jsme vždycky takoví sedláci? se nejdříve objevil na Libive.
Interní oddělení Strahov takoví jsme byli. Podívejte se na krátké video, které mapuje jak šel čas na Strahově: Příspěvek Interní oddělení Strahov takoví jsme byli pochází z Rekreační dialýza
projít na článekPodívejte se na malé děti ... I my jsme takoví byli, svět posuzují jen podle toho, co je dobré pro ně. Časem se projeví více či méně vliv výchovy a sobeckost se zaobalí do společenských konvencí. Sobeckost máme všichni vrozenou a v žádném případě nejde
„Když jsme šťastní, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří, nemusíme být vždycky šťastní." Oscar WildePo neplánovaném i zaslouženém volnu se dakarská rallye zostra přehoupla do své druhé poloviny. Rozdílné trasy pro kamiony a ostatní kategorie, náročné a
projít na článekAť už se chystáte napsat knihu nebo jenom krátkou novelu, vždycky je to všechno jenom o vzkazu. Stejně jako u malování, i psaní dokáže (nepřesně, ale stejně) vyjádřit naše nejniternější myšlenky, touhy, obrazy, které chováme někde vzadu v mysli. Je napros
Vždycky jsem jezdila na dovolenou nejlépe tam, kde je teplot, moře a písek. Taky si pamatuji hodně na svojí první dovolenou. Jela jsem tam s otcem a sestrou. A víte proč? Protože naši rodiče se rozváděli, tak se otec chtěla asi předvést v tom nejlepším sv