KLUB LITERÁTŮ – Amatérská literární tvorba
Stránky pro všechny, kteří nechtějí psát jen do šuplíku. Verše, povídky, fejetony, romány...
- Zařazení: Zpravodajství a média
Stránky pro všechny, kteří nechtějí psát jen do šuplíku. Verše, povídky, fejetony, romány...
Bouře, blesky, třesky, plesky Stmívá se, slunce náhle odvrací svou jasnou tvář… Avšak mé nitro v bouři šílenou probouzí, mračna stahují svá bílá sukna, slyším z dáli ozvěnu kojota… Hlas mého srdce již ani nedutá… Trýzni osudu jsem obrácena tváří v tvář, o
Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se vybavit pocit, pocity ktere jsem mela. Byly opravdu jen ty uzasne nebo jsem nekde hluboko uvnitr vedela, ze delam chybu, kdyz vsazim vse na tebe, na na
Někdy i žít je statečným činem.. Svolného osud vede, zpurného vleče Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti.. Seneca.. uz na stredni jsem ho milovala, cetla porad dokola. Jakoby popisoval to co jsem citila, ale sama to neumela popsat. Kazdou
Mohla bych psat do nekonecna, kolik toho v hlave mam.. chvilema chytam do ruky tuzku, ze zacnu psat a v ten samy okamzik ji pokladam, protoze mi to prijde zbytecne.. jako vse posledni mesice. Dva dny jsem prospala, unavou ani neudrzela oci. Se strachem a
Brzy za studeného únorového rána se mnich Řehoř probudil do dalšího deštivého dne. Bohužel musel vstávat, aby zkontroloval hladinu Vltavy, zda není příliš vysoko. Tenkrát ve středověku byly povodně na českých řekách časté, a proto byly všechny mosty přes
Smrt klepe na dveře Plíží se, oči mé škvírku svou náhle ztenčily, její dech, tlukot mého srdce zpomaluje tempo, má li snad býti konec můj strašlivý právě toto? Cítím náhle ponurost tohoto světa, jehož smrt je konečná meta. Světlo kleká, kleká, kleká bez
Kvílení meluzíny Meluzína bujaře kvílí, vzali nám všechno, posledního člověka, kterému jsem věřila Díky mému psychiatrovi cítila se šťastná, i když zdraví mé mi dávno ujmuli, upíři psychičtí, jichž jsou tisíceré řady Meluzína bujaře kvílí Choval se ke mně
Krása Krása je přelud, pouhý sen, jež snoubí se s tou představou plnou subjektivních nároků našich pravých ´´JIDÁŠSKÝCH´´ proroků, kteří za temné noci usmysleli si tento svět mít ve své moci. PRADA, GUCCI, CHANEL a dost! Je mi tak, jak když pes hryže s
Zpověď psychopata Psáno ´´rádoby´´deníkovou formou (na základě momentálních impulsů)… Slovo úvodem: Vím, dobře si uvědomuji, že toto mé ,,veledílo´´ je minimálně po literární, též obsahové stránce značně nezralé, nekonstruktivní… Vysvětlím proč! Šlo mi p
Zrádné jablko 2, cesta z hlubin – KONEC JE ZÁROVEŇ ZAČÁTKEM! Noc se proměnila v den, dívka nastupuje do vlaku, v něm staletý umrlec, zástupkyně a reportér. Cítí, jak běhá ji mráz po zádech, odchází na nádraží, avšak veliká křeč tuto dívku náhle zdrží, j