Blog Brambory - I'm 27 and I don't know who I am
I'm 27 and I don't know who I am
- Zařazení: Zpravodajství a média
I'm 27 and I don't know who I am
Boha jeho, byly časy, kdy bych se dušoval, že tenhle okamžik nikdy nepřijde. A určitě by se našly i přímo na tomhle blogu. Každej ví, časy se mění. Pořád teda doufám, že je to jen chvilková kapitola. Dnes, 1. září 2023, jsem se oficiálně stal IT Administr
bylo to krásné, dlouhé, ale náročné. Měl bych o tom něco napsat. Právě sedím na hostelové posteli ve Vídni. The 1975 tady za pár hodin hrají jeden z mála letních halových koncertů. Holka z protější postele se už nachystala (dokonce si připravila i sign If
Poslední měsíce úplně nemám nálady psát. Léto bylo fantastické, na podzim jsme dlouho čekali, bylo hezky, teplo. Všechno letí. Sotva jde člověk do práce, už přemýšlí kdy stihne udělat zase kousek diplomky a jestli je lepší jít spát hned nebo si číst. Za m
Ležím zrovna na hostelu, v krásné části Londýna a nudím se. Zapomněl jsem si sluchátka. Zároveň už mi nefungují nohy, takže můžu jen odpočívat. To by mohl být dobrý předpoklad pro to konečně sepsat pár vět o festivalech, které jsem letos navštívil. Poprvé
Po dlouhé době cestovatelský článek. Už na záčátku jara jsem si řekl, že si přihlásím newsletter na stránce Cestujlevne. A jakmile se objeví něco super, tak pojedu. Objevil se NY za 8 tisíc a já stál před rozhodnutím celé prázdniny vs. týden v USA. Vyhrál
Všetko sa mení, je to dobré aj zlé, my sa menime v niečom ano a v niečom, vobec nie. Dlouho jsem nic nenapsal, neměl jsem čas, náladu, chuť. Bylo toho hodně. Teď jsem zase ready sepsat nějaký obraz mě, v necelých dvaceti čtyřech. Přestěhovali jsme se. Žij
Je to tady a je to šílený. Přísahám, že mám už rozepsaný článek o jaru 2022, ale tohle je přednější. Dneska mi je 24. Myslím, že za celý minulý rok jsem nikomu neřekl svůj reálný věk, všude jsem tvrdil, že mi je 22. A teď jsem trojka pryč. Všechno letí a
Po dvou letech (díky covidu) jsem se konečně dostal na festival. Respektive, Štěpi mě dostal na festival. Díky dobrým zážitkům z Povaleče jsem byl rozhodlý, že i letos se chci podívat na nějaký menší, nezávislý festival. Někdy na jaře pak Štěpán napsal he
Takže z tohodle blogu bude vlastně jen bilanční deníček, s jedním příspěvkem každý čtvrt rok. No a co, stejně se nic jinýho neděje. Škola utíká rychleji než kdy předtím, první semestr skončil, my si dali týdenní maraton zajetí alkoholu, pak suchý únor, pa
tak jo, je 10.1. Klasicky začalo zkouškové a já nestíhal psát. Budu si muset na tohle vzpomínání zajít pro iPhone. Okay, tak jdem na to. Ten rok začal v Ostravě, na Masarykově náměstí. Díky Štěpimu, Emě a Aničce za možnost tam být. To zkouškové bylo asi n