Upozornění: Toto nejsou reálná hodnocení ze soutěže. Jsou to vtipná parodická hodnocení na přímou objednávku autorky, sloužící k pobavení nás i vás. Hodnocení obsahují sprostá slova a nekorektní humor na účet autorky. Odvážná porotkyně a autorka v jedné osobě, Adelhaida, si v kampani vybrala jako odměnu jak pozitivní, tak i negativní a šokantně nekorektní slovní hodnocení své povídky. Přinášíme vám povídku i její krásná hodnocení, v tomto případě ta negativní, kritická, šokézní až vulgární. To nejlepší Všechny moje děti už chodí do školy. Dnes konečně nastoupila i ta nejmladší. Mám trochu starost. Jsou jí přece jen teprve čtyři roky. Když se ale jednou rozhodnete dobývat vesmír, musíte na to někde brát materiál. Děti shodně tvrdí, že chtějí zůstat na Zemi. Teď možná, ale co za deset let? Chcete-li být astronaut, musíte tvrdě pracovat. To díky mně dosáhnou na vzdělání a jednou mi budou vděčné. Naposled jim mávám, než zmizí ve vstupních dveřích. Jakmile hluk před školou utichne, spokojeně si oddychnu. Vzal jsem si na dnešek volno. Už velmi dlouho jsem nebyl nikde sám a teď přemýšlím, co podniknout, než se děti vrátí domů. Rozhodnu se pro malý výlet. Každý, kdo strávil delší čas na vesmírné lodi, miluje procházky po pevném povrchu. S nohama na zemi. Zasměju se v duchu tomu vtipu a sklopím zrak. Zásluhou obyvatel Bokelu II. jsme se naučili dokonale manipulovat genomem, dokonce víc než to. Já jsem si například nechal narůst třetí nohu. Není to zlé, chodí se mi daleko líp a stabilita je neocenitelná. Být vesmírným veteránem má spoustu výhod. Od Bokelanů jsme se toho naučili velmi mnoho. To mi na cizích planetách přišlo vždycky nejúžasnější – dozvědět se tolik nových věcí, vybrat to nejlepší a obohatit vlastní kulturu. Dodneška se mi v noci vybavují některé podoby, do nichž Bokelané dovedli přeměnit svá těla. Nakonec jsme s nimi museli uzavřít mír. To moc často neděláme. Od školy už jsem ušel pěkný kousek. Zanedlouho začne pořádná výheň. Zastavuji se na mostě a nechávám projet menší vodní konvoj. No prosím, tu technologii magnetických držáků jsme získali od Sevellianů. I když nevím, na co ji vůbec potřebovali. Na jejich planetě všechno lepí i bez magnetů. Nechápu, proč naši vědci tak úporně pracují na systému zúrodňování neobyvatelných planet. To bychom o všechny ty úžasné vynálezy, které jsme ještě neobjevili, přišli. Kdoví, co čeká v dalším kousku nekonečného vesmíru. Svařování zastudena, například, haha. Pokračuju přes řeku. Slunce už mám skoro nad hlavou. Je na čase schovat se do stínu, usrkávat něco studeného a přečíst si dnešní novinky. V chladném podloubí domu dalšího bloku zahlédnu pár stolků, u nichž se zdržuje několik časných hostů. Zastavím se před místním stánkem s občerstvením. Hmmm… Masová tříšť, příchuť lidská. To zní jako něco, na co mám právě chuť. Velký šroub trpělivě promíchává červenou hmotu a mne už potřetí tenhle den napadne, jak je úžasné brát si z každého světa to nejlepší. Slovní hodnocení Jako autore, ne. Musím kladně hodnotit, že si s gramatikou tykáte, takže mi oči nemusely vyskočit z hlavy a odstopovat až do Moravské Třebové, ale to je skoro jediný klad vašeho díla. Říkám díla, neboť se onen útvar zdráhám nazvat povídkou. Dobře, dalším kladem je to, že váš výplod je natolik krátký, že jsem zoufalým vytím stihla probudit jen půlku sídliště. Ale i kvalitní mikropovídka má svá pravidla. Za prvé, začátek. Na extrémně krátkém dílku je začátek důležitý; důležité je skoro každé slovo. A nejdůležitější je první věta. Vaše první věta navozuje dojem, že zde budou hrát důležitou roli děti nebo život rodinný a čtenáře spíše znudí. Přičemž veškeré informace o oněch aplégrech jsou k dalšímu ději naprosto nerelevantní, a jestli je první odstavec vůbec k něčemu, tak jen k tomu, aby představil vypravěče jako brutálně narcistního kreténa. Zde pozor; samotný fakt, že vypravěč je brutálně narcistní kretén nemusí být v povídce nutně na závadu, ale pokud již je toto zapotřebí, věnovat tomuto představení celý odstavec v rámci ultrakrátkého textu je vysloveně nevhodné. Lepší by bylo, kdybyste začal samotnou procházkou, byť i nějak zajímavě; pokud vaše postava hodlá o dětech uvažovat, spíše bych doporučila onen odstavec vložit o něco dále. Čistě jen proto, aby bylo od začátku jasné, že povídka je žánr Meditativní tentononc a ne Rodičovské starosti. Váš hlavní kretén tedy jde na procházku, asi nemá co dělat, dobře, aspoň dodržujete charakteristiku postavy. Nyní, pro účel zápletky, potřebuje přijít s několika příklady přejmutí cizích objevů do své kultury. Ale, věty: „Dodneška se mi v noci vybavují některé podoby, do nichž Bokelané dovedli přeměnit svá těla. Nakonec jsme s nimi museli uzavřít mír.“ nemají logickou návaznost. Měly ony zvláštní podoby na uzavření míru nějaký vliv? Nutily vesmírné dobyvatele znechuceně zvracet? Hystericky se smát? Nekontrolovatelně propadat plačtivým záchvatům? Je to podobné, jako kdyby ústřední debil prohlásil: „Planeta měla modrou oblohu. Potom jsem se rozhodl dát si k večeři špagety.“ Přičemž frekvence uzavírání míru a špaget k večeři by mohla být dosti podobná. I v dalším odstavci působí vaše věty tak, jako by je náhodně vytahoval papoušek na pouti z klobouku. „Nechápu, proč naši vědci tak úporně pracují na systému zúrodňování neobyvatelných planet. To bychom o všechny ty úžasné vynálezy, které jsme ještě neobjevili, přišli.“ Já, milý narcistní kreténe, autore, tedy, pardon, zase nechápu souvislost existence zúrodněných planet s existencí vynálezů dosud neobjevených vesmírnými idioty. Do třetice všeho dobrého a zlého přichází poslední, dobitý, výdobytek dobyvatelského úsilí. Zde vás, autore, musím pochválit za to, že jste dodržel minimální rozumný počet opakujících se příkladů, abyste docílil patřičné struktury. Ale zároveň zde narážíme na velký problém, protože se jedná o odstavec poslední, a tedy by měl obsahovat pointu. Ta, po pravdě řečeno, vzhledem k celkovému rozsahu vašeho výplodu nemusí, ba ani by neměla být, složitá a komplikovaná. Nicméně když vidím v nabídce občerstvení masovou tříšť, je mi to poněkud divné. Když tato tříšť nabízí lidskou příchuť, je to ještě divnější. Poslyšte, autore, váš hlavní brutálně narcistní kretén není homo sapiens, že? Teď je ten okamžik to bez váhání říct na plnou hubu! Maximalizované zkracování, k němuž často v mikroútvarech dochází, má často za následek, že na podlaze střižny skončí i informace nadmíru důležitá, následkem čehož je čtenář zmaten jak Goro před Tokiem nebo sovětský voják v srpnu 1968 na běžném českém rozcestí. Nedělejte mu to! Povídka končí, není čas, aby dokázal opět naskočit do sedla vašeho „geniálního“ výtvoru, z kterého jste jej právě vyhodil. Kdyby nedošlo k onomu naprosto zbytečnému zmatení, dalo by se říct, že údernost pointy je víceméně v rovnováze s celkovou délkou vašeho útvaru. Nicméně musím s nechutí konstatovat, že dávat pointu do názvu je velký špatný, a, dle svého přesvědčení podporujícího fyzické tresty, vás odsuzuji k dvaceti dřepům s výskokem, přičemž budete v předpažení držet to, na co běžně píšete. Pokud je to stolní počítač, lituju vás předem. Tess Fakt miluju, když nám autoři pošlou první blbost, která je napadne, jen proto, aby nám ukázali, jak hrozně geniální jsou. Zabalí to do banálního příběhu, kterému u nás říkáme PHOF (plochá historka okresního formátu) a vydávají ho samozřejmě za mikropovídku, jen aby nemuseli psát něco delšího. Autore, na povídku si musíte dopřát čas. Že ho nemáte? Neumíte si ho zařídit? Tak se na psaní radši vyserte. Další věc je ta originalita. Myslíte, že jsme nikdy nečetli nic s takovým plot twistem? OMFG, nic není, jak se zdá, emzáci žerou lidi! Nad tím každý zkušený porotce může maximálně zvednout koutek a okamžitě to zapomenout. Krom toho to nemá moc logiku. Lidi teda nepřispěli žádným vynálezem (například tím svařováním za studena), protože dobře chutnají? A jak emzáci přišli na to, že lidi dobře chutnají, aha? Ochutnávají každou podrobenou rasu a žádná předtím nebyla tak chutná? Jako OK, ale na to jste si tedy dal/a hodně málo prostoru, když o tom musím takhle složitě uvažovat po dočtení mikropovídky. To je jako kdybyste mi musel/a vysvětlit pointu vtipu. Mělo mi to všechno bez pochyb dojít hned a že nedošlo, je vaše chyba, vy máte jako autor sdělit všechno jasně. Mimochodem, už jste někdy zkoušel/a chodit se třema nohama? Proč myslíte, že na Zemi s naší gravitací mají tvorové sudý počet končetin? To je taková blbá originalita čistě pro shock value, blbě se to představuje a navíc to zní lacině. Další taková klasika je to rozkecávání se o nápadech. Hodíme tam úvod, jasně, a pak samozřejmě “musí” následovat úvahy hlavního hrdiny. Tam jste se vůbec nevyvaroval/a opakování podobných frází, protože očividně tolik geniality zase v hlavičce nemáte: “zásluhou obyvatel Bokelu II jsme se naučili…” “od Bokelanů jsme se naučili”. Na tak krátkém rozsahu si tohle nemůžete dovolit, protože to vypadá debilně, jako že nemáte větší slovní zásobu. Ale i když očividně umíte zapnout kontrolu pravopisu, gratuluju, tak projet si to po sobě s odstupem nebo možná vůbec VĚDĚT, že nemáte opakovat fráze na to nebyl čas, co? Jak říkám, vyserte se na to. Celkově mi to přijde jako dost zbytečná povídka. Na výhru s něčím takovým dosáhnout nemůžete, to byste musel/a víc makat. Jestli jste jen chtěl/a hodnocení, tak si ho užijte. Delší nebude, už takhle je skoro delší než vaše dílko. Ellie Autorko, vaše dílo stojí za vyližprdel. Původně jsem si ho chtěl vzít na hajzl místo papíru, nevěda zda se z vaší povídky radši poseru nebo pozvracím. Ale je tak krátká, že by mi papír nestačil ani na jedno, tak jsem ho radši rovnou spláchnul. Těžko si vybrat, kde s kritikou začít dříve – zda u prvoplánové rodinky se šablonovitými postavami, jejichž archetypy jste snad vyhrabala s Rudého práva, nebo zda se vůbec obtěžovat a rozcupovat předvídatelný a trapný konec, z nějž jsme se asi měli posadit na prdel. Jak jsem již předeslal, toto nebylo možné, protože jsem zaklopil prkýnko od hajzlu, takže nebylo kam si sednout, a já zbožně doufám, že vaše povídka už nikdy mezi těma hovnama nevyplave. Těžko říct, jaký masochimus mě donutil věnovat se takovým detailům jako třeba křečovité aluzi na pohádkové tři různé rasy nebo použitím jmen evropských měst jako Bokel nebo Sevilla pro jména zmíněných ras. Do Sevilly jsem se vždycky chtěl podívat, ale teď mám strach, že kdykoliv tam pojedu, vzpomenu si na vaší povídku, tak teda pěkně děkuju, že jste mi zkurvila příští vejlet do Španělska. Už jsem zmiňoval trapnost vtipů? Pokud ne, tak třetí noha, svařování zastudena, hahaha, a já nevím co ještě všechno tam máte, ve mně vzbouzí touhu povídku podpálit. Což nemohu, protože už je spláchnutá v hajzlu, jak jsem zmínil výše. Příště radši dejte hrdinovi místo třetí nohy pořádnýho čůráka, ať víte, že píšete jak kokot. Musel jsem si z vás nalejt panáka, a upřímně doufám, že si od vás už v životě nic nepřečtu. Ani vás nakonec nezdravím, táhněte si třeba na Sibiř, ale a už se hlavně nevracejte, a proboha už nám nic neposílejte Flad
Začínáte spolupráci s novým klientem a máte už přístup do PPC účtů? Nová výzva je na světě! Než se do revize kampaní pustíte, je potřeba ohlídat několik důležitých nastavení. Mám na mysli hlavně nastavení PPC účtů jako takových, nikoliv nastavení PPC kamp
projít na článekSe slovenským sociologem Michalem Vašečkou o tom, kdy negativní kampaň nemusí vyjít, a jaká ponaučení si poražení odnášejí
Ve čtvrtek 10.11. 2022 došlo na slavnostním galavečeru v Autoklubu České republiky v Praze k odhalení devíti desítek značek, které získaly nejlepší hodnocení u spotřebitelů v nezávislé anketě v rámci marketingového programu Důvěryhodné značky. Je nám velk
projít na článekPrezidentské kandidátky se uzavřely, začíná další fáze předvolební kampaně
Sociologové jsou opatrní, ale průběh kampaně, data i situace z roku 2018 naznačují, že k vítězství má blíže Petr Pavel