Rozpínání přítomnosti skrz vědomí dočasnosti. Dnes ráno jsem se v polospánku přitulil ke své přítelkyni, chytil ji za ruku, přivoněl k její šíji a uvědomil si, že tam někde v budoucnu sedí na patníku a trpělivě čeká den, kdy tohle nebude samozřejmostí. Den, kdy přesně tohle prostě nebude možné. Nepůjde to, i kdybychom tisíckrát chtěli. Jeden z nás dvou a pak také oba tady zkrátka jednoho dne nebudeme. Zhmotnil jsem si představu, jak se její ruka vypařila v časoprostoru a já tam ležel mnohem starší a sám. Ve stejnou chvíli jsem se v časoprostoru rozletěl na miliardu atomů já. Uvědomil a zhmotnil jsem si faktičnost a pravost tohoto čekajícího dne, kdy už nepůjde dělat věci, které jsou dnes a pravděpodobně zítra, za týden i měsíc samozřejmé a bohužel, občas nebo i často přehlížené. Její ruku jsem stiskl pevněji, přivoněl a vnímal intenzivněji, ponořil se do našeho spřízněného my hlouběji. Přitom jsem vnímal dočasnost, nikoli nekonečnost, pokoru a vděčnost, nikoli neohraničenost, přestože naše možnosti v přítomném okamžiku a možná právě uvědoměním vlastní konečnosti bezbřehé jsou. Ona časová, mentální, fyzická ohraničenost nás přeci musí nutit se alespoň občas zamyslet nad naším konáním a čerpáním této cenné komodity-života. Jak zacházím s tímto darem? Investuji svůj život, jak nejlépe umím nebo svůj rozpočet devalvuji a má životní inflace roste tak závratně, že už ani nevím, kým a proč jsem? Od lichvářů s konzumem čerpám energetický kontokorent, abych vůbec něco cítil? Kdy jsem se naposledy nadechl křišťálového života? A co to vlastně je? Její ruku tisknu ještě silněji, probouzí se, otevírá oči, vnímám její obrysy, vůni a přicházející den. Vnímám paprsky slunce skrz větve stromů, vnímám své pomalé a klidné pohyby, ten vnitřní klid a nekonečné právě teď. Jako by se zpomalil čas, vnímání zaostřilo na detaily, prožitek rozvinul hedvábné schody do nebe. Usmívá se a zvědavě kouká. Nemusí mluvit, slyším tu otázku a odpovídám polibkem, a ještě hlubším přivoněním k její tváři. Krásný nový den, krásný další puzzle dílek do toho nejpůvabnějšího a nejušlechtilejšího obrazu našeho života. (jk) KONFUCIUS mobil BIO Více o rozpínání přítomnosti skrz vědomí dočasnosti diskutujeme také zde. The post Rozpínání přítomnosti skrz vědomí dočasnosti appeared first on KONFUCIUS.
Třeskutě modré nebe skrz zelené keře s červenými šípky, to je prostě krása.
Narušit předsudky, pohodlné nevědomí a fámy šířené českou společností – to je cílem 17. ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který své publikum přivítá výzvou „Praskněte své bubliny!“. Jeden svět se uskuteční v Praze od 2.
Juniore, další zkategorie „francouzská divná, a tedy zajímavá kapela“. Mé podvědomí pravděpodobně skrz psaní článků projevuje mou úchylku kFrancii. Ale ačkoliv svou frankofilii přiznávám, je třeba uznat, že...
projít na článekV době všeobecného poklesu počtu včel v přírodě jsou čmeláci téměř poslední alternativou pro opylení květů a dobrou úrodu. Bez jejich přítomnosti přicházíme o úrodu.
projít na článekStříbrné řetízky, náramky a další předměty vlivem času černají. Je to způsobeno přítomností sulfidu stříbrného. Zčernalé stříbro se dá vyčistit.
projít na článek