Rozhovor se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou vznikl při příležitosti pětiletého výročí vraždy Jána Kuciaka. Probíhal v přátelské atmosféře v Prezidentském paláci v Bratislavě. Bavily jsme se nejen o Jánu Kuciakovi ale i o tom, čí zásluhy jsou pokročilá vyšetřování korupce, o problémech v justici nebo o “systému našich lidí”, který mnoha vlivným Slovákům roky zaručoval beztrestnost. Na Slovensku si ten den skoro všichni pamatují. Co jste tehdy dělala, když jste se to dozvěděla? Pamatuji si to velmi dobře, byla to mimořádně významná chvíle. Seděla jsem v kuchyni za stolem, bylo ráno, když jsem se dozvěděla informace o vraždě. Protože jsem věděla, čím se Ján Kuciak zabývá, tak mě okamžitě napadlo, že byl zavražděn kvůli své práci. Od začátku jsem o tom nepochybovala. Za těch pět let, co od vraždy uplynulo, Slovensko urazilo určitou cestu – nevím, jestli se dá říci, že přímou, nebo zda to byl spíš kruh. Dokázala byste nějak shrnout, co těch pět let od Jánovy smrti pro Slovensko znamenalo? Byla to velmi silná zkušenost. Investigativní novináři léta přinášeli informace o tom, čemu říkáme únos státu – o korupčních kauzách, o zneužívání moci. Vraždou jednoho z nich došlo k probuzení i té části společnosti, která tato témata předtím vůbec neřešila. Událost velmi silně otřásla všemi lidmi a společnost také velmi silně zareagovala. Odezva byla tak masivní, že něco podobného pravděpodobně nikdo nečekal. Lidé vyžadovali politické konsekvence, vznikl tlak na vyšetřování. V tomto smyslu to byl opravdový a mocný budíček. Myslím, že se jednalo o jednu ze zásadních křižovatek ve vývoji společnosti. Odstartovalo to změnu. Šok přinesl do společnosti naději, že změny jsou možné. Platí to i dnes, zůstala pořád ta naděje, nebo už všichni rezignovali? Tuto otázku si často sama kladu. Avšak odpověď spíš odhaduji, nemám ji podloženou výsledky průzkumu veřejného mínění. Naopak to, co z průzkumů víme, je fakt, že lidé jsou velmi frustrovaní, nespokojení, nedůvěřují institucím. To není dobrým základem pro naději do budoucna. Současná vláda má nejnižší důvěru veřejnosti v dějinách moderního Slovenska. Přenesl se tento stav i na instituce, nebo prošly nějaku reformou a začaly si důvěru budovat? Mám na mysli instituce jako policii, soudy, prokuraturu. Nejsem si jistá, jestli platí souvislost mezi poklesem důvěry ve vládu a poklesem důvěry v ostatní státní instituce. Myslím, že společnost je nevnímá v bezprostřední souvislosti s vládou. Samozřejmě vládě slouží ke cti, že umožnila vyšetřování desítek trestných činů, které jsou korupčního charakteru nebo se týkají zneužívání pravomocí. Některé z nich už jsou vyřešené a viníci odsouzení. Ale myslím si, že důvěra v soudy, policii a prokuraturu se buduje spíše přes jejich samostatný profil než v návaznosti na to, jak je vnímána vláda. Je to skutečně zásluha vlády, že se korupce a zneužívání moci začaly vyšetřovat, nebo je k tomu přinutil obrovský tlak společnosti, a vláda tak víceméně neměla jinou možnost? Možná jde o kombinaci obojího. Otázka, zda je to zásluhou vlády, je ale dobrá. Změna vlády po posledních volbách v roce 2020 přinesla něco, co by jinak mělo být úplně normální. Je přece normální, že vláda nezasahuje do vyšetřování. Takže ve slovenských poměrech a v souvislosti s minulostí vypadá dnešní situace jako zásluha vlády. Ale vláda by měla dělat to, co v demokracii dělat má. To znamená respektovat nezávislost vyšetřování, nestrannost a politické nezasahování. Slovo zásluha se proto jeví jako přehnané. V kontextu slovenského vývoje je tento trend ve vyšetřování zároveň něčím, po čem tady byla silná společenská poptávka. Ale myslím si, že nebýt těch dramatických událostí před pěti lety, jen samotná společenská poptávka by možná nestačila. Vrátím se k Jánu Kuciakovi. Znala jste ho osobně? Spolupracovala jsem s ním v době, kdy jsem působila jako právnička v organizaci Via Iuris. Neměli jsme ale příležitost potkat se osobně. Na denní bázi jsem velmi úzce spolupracovala s novinářem Markem Vagovičem (kolega Jána Kuciaka z aktuality.sk, pozn. redakce). S Jánem Kuciakem jsme si telefonovali a psali e-maily. Spolupracovali jsme v této trojici spolu s dalšími kolegy z Via Iuris na několika kauzách, které se týkaly korupce, zneužívání pravomocí nebo pozastavených vyšetřování těchto kauz. V této souvislosti jsem měla možnost s Jánem Kuciakem několikrát mluvit. Pracovala jsem i s výstupy jeho práce. Co s vámi konzultoval? Moje role se týkala práva. A Marek Vagovič s Jánem Kuciakem dělali investigativní práci. Pracovala jste ve Via Iuris, kde se mimo jiné dělaly i průzkumy ohledně důvěry lidí v justici a ve spravedlivé procesy. Ty průzkumy dopadaly pro Slovensko mimořádně špatně. Vnímala jste tehdy, v jakém stavu je justice? Rozhodně ano. Jednak jsme to viděli právě díky výsledkům těchto průzkumů. Vycházelo nám z toho, že jako Slovensko jsme v tomto směru na evropském chvostu, měli jsme špatné výsledky, co se týče důvěry lidí ve slovenské soudnictví. Vnímali jsme to také v souvislosti s tím, co se ve slovenské justici dělo během takzvané „harabinizace“ (soudce Štefan Harabin ve svých rukou koncentroval extrémní moc, kterou zneužíval. Byl předsedou Nejvyššího soudu a zároveň i dozorčího orgánu nad soudci, později byl i ministrem spravedlnost, pozn. red.). Zneužívala se i disciplinární řízení. A šlo i o další věci a kauzy, které jsme jako Via Iuris sledovali a v nichž jsme jako advokáti často zastupovali poškozené. Jako advokáti jsme tak samozřejmě měli své osobní zkušenosti se soudci, jejichž rozhodnutí nejevilo známky toho, že stojí na právních argumentech. Měli jste podezření, že v soudním systému dochází ke korupci? O tom se mluvilo téměř veřejně. Mluvilo se o jménech, o souvislostech. Ale nebyly to prokázané věci. Existovala přitom řada indicií, nejen od investigativních novinářů, ale i v rámci justičního stavu. O korupci hovořili i samotní soudcové nebo advokáti. Stalo se vám někdy, že by si vám někdo řekl o úplatek? Ne, nikdy. Ani mi ho nikdo nikdy nezkoušel dát. Systém, jenž vedl k vraždě Jána Kuciaka a kterému se dnes říká „systém našeho člověka“, spočíval v tom, že do klíčových pozic byli dosazeni lidé blízcí nebo loajální vládnoucí koalici či politické straně. Dalo by se říct, že „nezávislá“ justice byla propojená s politikou? Je možné mluvit o tom, že patrně i oficiálně byl vliv politiky na justici obrovský? Nemluvím pouze o soudcích, ale i o policejním prezidentovi, což je do jisté míry politická funkce. Fungovalo to takto? Abych nevycházela jen ze svých dojmů, dnes se můžeme opřít o výpovědi řady lidí, kteří byli součástí toho systému. Výpověď poskytli pod tlakem vyšetřování nebo sami od sebe dnes vypovídají o tom, jak ta korupční síť fungovala, tedy co se týče fungování soudců, policie a zaměstnanců státních institucí. Další informace jsme se dozvěděli z Kočnerovy Threemy (mobilní aplikace na šifrovanou komunikaci, přes kterou Marian Kočner komunikoval s vlivnými lidmi, pozn. red.). Četla jste zprávy z Threemy? Ano, četla jsem s velkým zájmem všechny ty klíčové pasáže, které byly publikovány v médiích. Viděli jsme autentickou komunikaci mezi oligarchou (Marian Kočner, pozn. red.) a soudkyní, bývalým generálním prokurátorem a dalšími důležitými lidmi. Viděli jsme jejich loajalitu vůči Kočnerovi. To všechno naznačuje, nebo přímo svědčí o silné provázanosti, o systému něco za něco, o silném vlivu lidí z politického nebo byznysového prostředí na představitele orgánů státu. Foto: Jan Strnadel Změnily se tyto praktiky s novou vládou? Nebo pořád existuje silné propojení státních institucí s politikou? Spousta lidí ve vysokých státních funkcích jsou političtí nominanti… Žádné indicie, ani z investigativního prostředí, že by dnešní fungování politické nebo vládní moci vykazovalo znaky takového zneužívání nebo zasahování, nemám. Čas ukáže. Do jednotlivých procesů samozřejmě nevidím, ale z toho, co dnes vnímám, tady není ani jen náznak toho, co se na Slovensku v nedávné minulosti dělo. Může se tato situace změnit po zářijových volbách? Může, samozřejmě. Vývoj mají v rukou lidé. Zároveň část lidí z minulého systému, zejména na nižších pozicích, zůstala. To je i důvod obrovského protitlaku vůči trendu, o němž jsme hovořily, tedy o vyšetřování korupčních kauz, jsou mu vystaveni vyšetřovatelé i prokurátoři. A volby jsou vždy křižovatkou na cestě každého státu. A takovou křižovatkou budou i na podzim na Slovensku. Obzvlášť v dnešní době, kdy máme výjimečně těžkou kombinaci krizí, vlivu dezinformací a klesající míry naděje na lepší časy. Lze mluvit o tom, že to budou klíčové volby? Jedny z nejdůležitějších za posledních deset nebo patnáct let? Rozhodně. Zároveň ale přiznávám, že to říkám o každých volbách. Vždy totiž mají nějaké své podstatné znaky, charakteristiky, i když ty letošní opravdu budou asi ty nejdůležitější. Mám pocit, že vždy, když se volby blíží, byť v rozličných kulisách a za odlišných okolností, je situace nějakým způsobem vyhrocená. A vždy je v sázce demokratické pokračování státu, života naší společnosti. A nebo také krok zpět. Asi to souvisí s mladostí naší demokracie, že každé volby jsou opravdu ty nejdůležitější. Očekává se, že bude vysoká volební účast? Nebo to ještě nelze odhadnout? Myslím, že to ještě nejde odhadnout. O výsledku voleb i angažovanosti lidí se z hlediska toho, co se na Slovensku děje, rozhoduje každý den. Mám na mysli například chaos, který se momentálně odehrává v parlamentu. Záleží i na tom, jak moc bude jedna nebo druhá strana, no, spíš jedna strana používat dezinformace a výhružky, šířit strach a nenávist… Je ale šance, že o to víc se zmobilizují lidé, kteří chtějí demokracii. Současně doufám a přála bych si, abychom byli ušetřeni od podobné lekce, která by takto vzbudila zájem o volby. Na Slovensku jsme velmi pozorně sledovali prezidentské volby v Česku. Možná právě to vychýlení kyvadla ze strany jednoho z kandidátů, který používal podobné negativní narativy jako strach, zlo… Na sítích se objevila i informace, že generál Pavel zemřel… Ano. Neuvěřitelné věci. Možná právě to do jisté míry probudilo a motivovalo lidi, aby k volbám přišli. Kolaps justice Co Vám, ženě profesně obeznámené s prostředím slovenské justice, běželo hlavou, když začala ta velká zatýkání soudců? V souvislosti se jmény, která vyskakovala ať už v různých článcích novinářů, nebo se o nich diskrétně mluvilo mezi právníky i mimo justiční prostředí, mě tehdy napadlo „tak to všechno byla pravda…“ Abych ale byla důsledná, zatím nepadly právoplatné rozsudky, byť se někteří lidé přiznali. Jen samotné zveřejnění Threemy, tedy komunikace mezi Kočnerem a lidmi z justičního prostředí – to byl takový zvláštní pocit: „Bože, ono se to opravdu dělo, přesně jak se o tom mluvilo.“ My právníci jsme spoustu těch obviněných znali osobně. Z konferencí i z dalších oficiálních setkání, kde mnozí z nich zastávali velice velkorysá moralizující stanoviska. A najednou byli vyšetřováni a vzati do vazby právě kvůli tomu, že neobyčejně závážným způsobem porušili pravidla. Přemýšlela jste někdy o tom, že to vlastně bylo docela levné, koupit si soudce nebo rozsudek? Částky za takovou službu nešplhaly do nijak závratných výšek… Máte pravdu, ale takto jsem o tom neuvažovala. Pro mě byl neuvěřitelný už fakt, že ti lidé se vydali touto cestou a že se takto morálně i vzhledem k demokratickým hodnotám, které měli zastávat, rozhodli. Protože šlo o lidi, kteří měli zabezpečovat spravedlnost. Oni se však rozhodli nejen neprofesionálně, ale dokonce i proti spravedlnosti. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné. Stejné to bylo u policie, ne-li ještě horší. Organizovaný zločin je organizovaný zločin a policie je instituce, která s ním má bojovat. Jestliže se však policie sama stane organizovaným zločinem, co to vypovídá o společnosti nebo systému, který existoval na Slovensku? Často se k tomu vracím a možná to nebude přesné konstatování, ale mám pocit, že tyto jevy souvisejí s krátkodobou demokratickou tradicí, s krátkodobou tradicí institucí, politické kultury, respektu k pravidlům. To všechno jsou spojené nádoby. Tím myslím osoby v institucích i instituce samotné, systém a jeho persony. Někdo řekl, že osmdesát procent jsou pravidla a dvacet procent lidé, kteří za ta pravidla i celek nesou zodpovědnost, ručí za ně. Když těch dvacet procent selže, zajetý, funkční a tradiční demokratický systém by to měl zvládnout, vydržet. Mám pocit, že právě to je něco, co se u nás teprve rodí, teprve jsme v procesu. Navíc v procesu, který je v případě samostatné demokratické slovenské společnosti teprve třicetiletý, a navíc má za sebou velmi těžká úskalí. Tím myslím například dobu mečiarismu – to budování demokratické tradice opravdu nepřidalo. Pak tady bylo období vlády Roberta Fica kdy, jak se nyní ukazuje, bylo umožněno fungování „systému našich lidí“. Takže my za sebou nemáme třicetileté období vitálního fungování imunitního systému společnosti proti korupci. Když srovnám justici v Česku a justici na Slovensku, tak na Slovensku jsou kontrolní mechanismy nastaveny mnohem přísněji než v Česku, kde se naopak mnohem více spoléhá na vlastní etiku soudců. Na Slovensku je Soudní rada, rigidně nastavené kontrolní mechanismy, a přesto ten systém selhal. V čem spočívá hlavní rozdíl? Rozumím. Vím, kam míříte. Nikdy nám ale nikdo nedá odpověď, jak by to na Slovensku vypadalo, kdybychom ty kontrolní mechanismy neměli. Ještě hůř? I to je možné a tam jsem mířila. Na jedné straně jsme ty mechanismy měli nastavené nebo jen naznačené, někdy forma předběhla obsah, někdy jsme měli instituční rady, které jsme převzali od západních demokracií. Pokud jsou ale obsazeny lidmi, kteří umí a chtějí systém zneužívat k tomu, aby justici i její kontrolní mechanismy ovládli, tak institut Soudní rady, byť může být dobrý, neslouží svému poslání. Zároveň jsme tady měli deklarováno disciplinární soudnictví, které ale neplnilo svůj účel, nakonec se zvrhlo proti soudcům, kteří nebyli spokojeni s fungováním justice. Takže je to samozřejmě tak, že nastavení systému a priori nedává záruku, že systém nebude zneužívaný. Což ale není chyba systému, ale spíše jednotlivců, kteří ten systém někam unesou, zneužijí ho. Ta zkušenost naštěstí netrvala tak dlouho a systém se daří opravovat. Osobně jsem například nesmírně ráda, že na Slovensku vznikl podle českého vzoru Nejvyšší správní soud. Ten by měl mimo jiné poskytovat justici klíčové reflexe k očistě a vyvozování zodpovědnosti. Fascinuje mě, jak se ten model stále opakuje. Je tu vláda, která nefunguje standardním způsobem a justici si přizpůsobí, podmaní. Pak nastane nějaké krátké období reflexe s inspiracemi ze zahraničí, jak tu příliš závislou justici řešit. Jenže o pár let později starý systém opět ovládne i nové kontrolní mechanismy nebo nástroje na očistu justice. Přijde mi to jako koloběh bez konce, který není moc k vidění nikde jinde v Evropě. Nebo aspoň to podmanění justice politiky neprobíhá v jiných evropských státech tak rychle… Tak tomu může být. Zároveň máme na Slovensku novou kapitolu tohoto příběhu, týká se zpřísnění dohledu a vyladění systému na vyvozování zodpovědnosti soudců. Tím myslím Ústavou daný Nejvyšší správní soud a profesionalizaci disciplinárního soudnictví. Předpokládám a doufám, že to přinese své benefity. Ještě je však příliš brzy na hodnocení. Rodiče Jste v nějakém kontaktu s rodiči Jána a Martiny? Uvidíte se s nimi ve dnech výročí? V kontaktu jsme nepravidelně, setkáváme se na různých akcích. Před vraždou jsem neměla příležitost ani důvod se s nimi seznámit, znát je. Věřím, že se setkáme v nejbližších dnech, kdy si toto smutné výročí budeme připomínat. Jejich postoj a statečnost včetně toho, že se všech podobných akcí zúčastňují, je součástí toho, kdo a kým Ján a Martina byli. Přijde Vám, že se na jejich oběť zapomíná? Že ze společnosti odkaz té tragédie vyprchává? Doufám, že ne. Myslím si, že takto důležité zlomové momenty společnosti se zapisují do naší kolektivní paměti. Že tam zůstávají. A je samozřejmě jen na nás, do jaké míry si to necháme překrýt jinými vrstvami méně důležitých věcí. Do jaké míry jsme schopni se k těm důležitým zlomovým zkušenostem vrátit v té správné chvíli. Například v době voleb. Lze si vzít z vývoje na Slovensku nějaké ponaučení pro Čechy? Vypadá to, že se nacházíte na stabilnější cestě. Je to dáno i tím, že Slovensko směřuje k předčasným volbám, máme odvolanou vládu a obecně vysokou míru různých problémů ve všech směrech. U vás to teď vypadá stabilně. Zuzana Čaputová, prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová je od června 2019 prezidentkou Slovenské republiky. Před zvolením do funkce prezidentky působila jako právnička, advokátka a občanská aktivistka. Jako advokátka šestnáct let spolupracovala s občanským sdružením VIA IURIS, které se věnuje posílení právního státu a prosazování spravedlnosti ve vybraných oblastech práva. V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy Skládka nepatří do města, usilující o uzavření skládky odpadů v Pezinku, oceněna Goldmanovou environmentální cenou. Problematice Pezinské skládky se věnovala 14 let. V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a návrat do advokátní praxe. V rámci advokacie měla v úmyslu se i nadále věnovat environmentálním tématům. V roce 2017 vstoupila do politické strany Progresívne Slovensko. Po vraždě Jána Kuciaka se rozhodla kandidovat na prezidentku. Před svým zvolením zrušila členství v Progresívnom Slovensku a v květnu 2019 získala v Bruselu ocenění Evropská osobnost roku. Tato cena se uděluje evropským lídrům za mimořádné úspěchy v oblasti politiky, obchodu a inovací a týká se mužů a žen, „kteří formují Evropu“. Autorka rozhovoru: Pavla Holcová Autor fotografií: Jan Strnadel +function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "2mn8vkrya6n3de1i", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=2mn8vkrya6n3de1i", "100%"); The post Prezidentka Čaputová: Nezávislé vyšetřování korupce není zásluha vlády, ale norma appeared first on investigace.cz.
Jaký je účel bodů při odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání? Body se pro účely výše odškodnění v pracovněprávních vztazích aplikuje pro účely výpočtu odškodnění vytrpěné bolesti (rovněž označováno jako bolestné) a ztížení společenského uplatn
projít na článekOdpověď zakladatelky, paní Grety Hausler:Pan Gröning byl na toto sám tázán. Řekl: "Ne, to není sekta, neboť si přeje, aby každý přítel zůstal u svého náboženství. " Bruno Gröning nechce zakládat žádné nové náboženství. Katolíci mají i nadále zůstat katolí
projít na článekPorod a narození miminka jsou tou nejkrásnější událostí a radostí snad každé maminky. Porodní radost se odborně nazývá bonding. Anglický výraz bonding můžeme přeložit jako lepení či připoutání. Je to vlastně proces, kdy se tvoří vztah mezi maminkou a mimi
projít na článekKaždý dospělý člověk alespoň jednou zažil podrážděný žlučník. Přemíra alkoholu, kombinace tučných jídel anebo konzumace nevhodné stravy. Pokud se problémy se žlučníkem neodhalí včas, budou se většinou zhoršovat. Vždy záleží hlavně na tom, zda žlučník pouz
projít na článekPředseda vlády Petr Fiala přijel v úterý na bilanční návštěvu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). S ministrem Jozefem Síkelou hovořili o budoucnosti energetiky, úspěšném českém předsednictví a další agendě resortu. MPO výrazně přispělo ke zvyšování ene
projít na článek