Do Česka se v roce 2016 přesunula skupina Dánů s dětmi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o stoupence pochybného náboženského hnutí Faderhuset, tedy Dům Otce. Jeho bývalí členové popisují, že se v něm děje násilí páchané na dětech i dospělých a přísná pravidla zasahují do všech aspektů života. Členové této komunity utekli před dánskými úřady, protože se obávali odebrání svých dětí. V roce 2018 jich dánští novináři vystopovali v Česku patnáct, dvanáct dětí a tři dospělé. Není jasné, kde nyní jsou. Částečně se k nám však přestěhovalo vedení hnutí, v Česku totiž zakoupilo několik luxusních nemovitostí. V zimě roku 2020 zaklepala na Mariiny dveře v malém městě na severu Dánska policie. Na popud místního úřadu pro ochranu dětí si policisté chtěli promluvit kromě matky Marie (jméno je na žádost skutečné osoby smyšlené) se dvěma staršími dětmi z jejích tří potomků. Mariin syn jim pak ve výpovědi detailně popsal bití jak ze strany svých rodičů, tak dalších dospělých členů náboženského hnutí Dům Otce, které jejich matka toho roku opustila. Marie se přiznala k občasnému „plácnutí po zadku“ a „ťuknutí do tváře“. Byla odsouzena k 60 dnům vězení, její manžel ke 30 dnům. Úřady rodičům děti odebraly a ti je mohou navštěvovat jen pod dohledem. Mariin příběh je složitý a její vyprávění někdy zmatečné. Jisté ale je, že za své nejhorší selhání považuje to, že nechala své děti vyrůstat ve Faderhuset. Není jediná, kdo popisuje radikální výchovné metody dánského náboženského hnutí Dům Otce. Od nultých let je několikrát vylíčili médiím i další bývalí členové: bití dospělých i dětí, ponižování, manipulace nebo vymítání démonů. Všem přitom vládne pevnou rukou zakladatelka komunity Ruth Kristiansen. Křesťanské náboženské hnutí Dům Otce v Česku příliš známé není. O jeho existenci nás spravil až dánský kolega Sebastian Abrahamsen. „Slyšeli jste o sektě Faderhuset? Přestěhovali se do Česka, protože je u vás prý legální bít děti,“ oslovil naši redakci před dvěma týdny. Počínáním hnutí se v Dánsku média i úřady zaobírají už více než dvacet let. Příběh Marie, s níž je náš dánský kolega v kontaktu od loňského roku a která v Domu Otce strávila dvacet let života, ale nabízí další pohled do zákulisí této kontroverzní komunity. Vůdkyně Ruth Dům Otce založila Ruth Evensen společně se svým tehdejším manželem a pastorem Knutem v roce 1990. Tou dobou už měli oba zkušenost z jiných náboženských hnutí. O sedmnáct let později, tedy v roce 2007, založila Ruth Evensen i politickou stranu Frihedspartiet (Strana svobody), jejímž hlavním programem byl boj proti potratům. Dům Otce jako náboženské hnutí oficiálně zanikl v roce 2013, což Ruth zdůvodnila mnohaletou kritikou ze strany médií. Pro dánské médium B.T. tenkrát uvedla: „Po 12 letech nenávisti a štvanice už to prostě nemůžeme vydržet. O Domu Otce se vytvořil zcela zkreslený obraz, který nemá nic společného s realitou. Když už vás nazývají nacistou a přirovnávají k Hitlerovi a já nevím k čemu, tak to musí skončit.“ Krátce poté se rozpadlo i manželství Ruth a Knuta. V roce 2014 už ale byla Ruth opět šťastně vdaná za svého současného manžela Larse Kristiansena. Její ultrakonzervativní politická strana pak vzala za své v roce 2015. Volný čas bez politických aktivit ale v tom samém roce Ruth využila k rozjetí nové kariéry, tentokrát influencerky pod značkou Ruth TV, kde dodnes komentuje jak nařčení ze strany médií, tak současný stav společnosti. Diváky také nechává nahlédnout do svého perfektně secvičeného „soukromí“, kdy svoji rodinu hostí třeba na bývalém zámku nedaleko České Lípy nebo společně s Larsem komentují různé pasáže z Bible. Dvaasedmdesátiletá distingovaná dáma se přes svůj kanál na YouTube prezentuje vždy perfektně upravená. Mluví sice dánsky, ale svá kázání doplňuje anglickými titulky. Někdy si do bohatě zdobených interiérů zve i hosty, například svého syna Josepha nebo vnuka s přítelkyní. Videa vznikají v několika nemovitostech, které jsou vyzdobené luxusním nábytkem a stříbrnými svícny, nechybí ani živé květiny, zvláštní oblibě se těší bílé orchideje. Všechny interiéry jsou vybaveny tapetami ve viktoriánském stylu, pruhovanými nebo jinak dekorovanými těžkými závěsy, to vše doplňují lampy a lucerny, což částečně navozuje zámeckou atmosféru, nebo přinejmenším připomíná modelové obýváky z obchodního domu s nábytkem. Díky těmto záběrům na typické závěsy, dekorace a květiny nebo výhledům z oken se nám podařilo identifikovat místa, kde se natáčelo. Všechna se nacházejí v severních Čechách, kam se v posledních letech část hnutí včetně nejvyššího vedení přemístila a kde Ruthina rodina vlastní skrze české firmy několik nemovitostí. Jaký je zdroj příjmů Ruth, její rodiny i náboženské skupiny, není úplně jasné. Dříve to býval hotel v turistickém přístavním městečku Bandholm nedaleko Kodaně, kde veškerý personál sestával z členů hnutí. V roce 2019 ale Kristiansenovi hotel prodali. V minulosti získávali peníze také těžbou mědi. Kromě hotelu totiž Kristiansenovi vlastnili i těžební společnost Danformation v Tanzanii, jejímž ředitelem býval významný člen hnutí Joshua Dalgaard. Firma Danformation rovněž provozovala pece na tavení mědi, se kterou pak obchodovala. Poslední záznam o fungování společnosti je z roku 2014. Něco málo pak Domu Otce nejspíš vydělává farma, kterou provozuje syn Joseph Kristiansen ve vesnici u České Lípy. Farma u České Lípy. Autor: Kim Frost Vzpomínky na dvacet let v Domu Otce Během zkoumání tohoto náboženského hnutí mluvil náš dánský kolega Sebastian Abrahamsen s výše zmíněnou Marií, která v hnutí prožila 20 let. Zpočátku ji na tehdy relativně nové organizaci zaujala právě osobnost Ruth. Podle svých slov se Marie do vůdkyně hnutí v roce 2000 zamilovala. Imponovala jí však i soudržnost komunity, snaha vytvořit společný příběh, jednu identitu, rodinu. Tou dobou se přibližně stočlenné hnutí postupně uzavíralo a Ruth upevňovala svou pozici autoritářského lídra. A zatímco tato tendence znamenala zhruba pro polovinu členů důvod k odchodu, Marie byla nadšená. Tenkrát viděla všechno buď černé, nebo bílé, dobré, či špatné. Komunita postupně ovládla celý Mariin život. Ruth ji přesvědčila, aby místo vysněné podnikatelské kariéry prošla učitelským výcvikem a mohla vyučovat ve škole Domu Otce. Bylo také jasně stanoveno, jaké má Marie nosit oblečení, a nakonec i rozhodnuto, koho si má vzít za manžela. Několik dalších bývalých členů tohoto hnutí našemu dánskému kolegovi popsalo, že i jejich manželství byla vedením naplánována a musela být schválena. Vedení skupiny zkrátka mělo vliv na skoro všechny stránky života svých členů, Ruth vybírala i jména nově narozených dětí a určovala, jak je vychovávat. Zlom ve fungování komunity nastal v roce 2008, kdy se Ruth vrátila z návštěvy americké náboženské organizace Word of Faith (Hnutí Víry), s níž Dům Otce uzavřel na krátkou dobu partnerství. Americká náboženská skupina se mimo jiné proslavila obviněním z násilí vůči svým členům, zneužívání dětí a finančních podvodů. Marie a ostatní bývalí členové Domu Otce popisují striktní pravidla, která Ruth po návratu z Ameriky zaváděla – museli chodit zahalení a nesměli poslouchat rádio, sledovat televizi či slavit narozeniny. Nově se začalo praktikovat i vymítání démonů, při němž byl údajně posedlý člověk svázán a ostatní na něj křičeli, dokud démon jeho tělo neopustil. Nová pravidla tak způsobila odliv dalších členů, kteří o svých zkušenostech promluvili do médií, což vyvolalo reakci dánských úřadů o tuto problematiku i o Dům Otce. Na druhé straně ale nežádoucí pozornost veřejnosti i institucí podnítily ještě větší vyhranění tohoto hnutí vůči společnosti a skupina se čím dál víc izolovala. Ruth Kristiansen. Zdroj: Ruth TV, YouTube V té době se Ruth rozhodla koupit zmíněný hotel v přístavním městě Bandholm. Členové hnutí se proto přestěhovali do města a jeho okolí, hotel zrenovovali a začali v něm pracovat. Přestěhovala se i Marie, v roce 2013 se jí tam narodilo první dítě. V roce 2014 se Ruth vdala za Larse Kristiansena a jeho příjmení přijala nejen ona, ale i její dva synové, kteří byli v té době již odrostlí. Lars se stal Ruthiným partnerem nejen v životě, ale i ve vedení hnutí – členové je dokonce začali nazývat matkou a otcem. Marii se narodilo další dítě a přišly první pochyby. Během letní turistické sezóny byly děti z rozhodnutí vedení odvezeny na letní tábor nebo do jiných domácností, aby rodiče nerušily od práce v hotelu. Při společných jídlech také vedení i ostatní členové pozorovali, zda se děti chovají patřičně a splňují ideály poslušnosti. Za zlobení se například považovaly běžné dětské reakce, které neodpovídaly chování dospělého člověka. Marie dnes popisuje tyto výchovné metody jako psychologické násilí a vysvětluje, že vedení sice tenkrát fyzické tresty přímo nepodporovalo, ale členové komunity se k těmto praktikám přesto uchylovali. To, že dítě dostalo na zadek, byl zkrátka způsob výchovy. Že by na tom bylo něco špatného, členům hnutí nepřipadalo, a kritice ze strany médií proto nerozuměli. V září 2016 vyšla v dánských médiích série článků, které poukazovaly na to, že Dům Otce sice oficiálně neexistuje, ale neformálně funguje dál, aniž by se praktiky komunity nějak změnily. Média zveřejnila i výpověď jednoho z bývalých členů, jenž popisoval vymítání démonů, studium Bible a „naprostý fanatismus“ uvnitř hnutí. Po této nechtěné pozornosti ze strany médií se v hnutí začala šířit paranoia. Vedení se obávalo, že by dánské úřady mohly zasáhnout a děti jim odebrat. Úřady se o výchovné praktiky Domu Otce totiž už jednou zajímaly. Ruth proto Marii doporučila, aby sbalila věci sobě i svým dvěma dětem a připravila se na útěk. Jednoho večera, v září 2016, nechala Marie na stole v hotelu telefon, nasedla do auta a opustila zemi. V Německu se setkala s několika dalšími rodinami a společně zamířili do Česka. Mezi uprchlíky bylo i roční dítě bez doprovodu rodičů. Česko země zaslíbená Proč si vedení Domu Otce jako své útočiště vybralo právě Českou republiku, není zcela jasné. Faktem je, že Česko patří k jedné z posledních zemí Evropy, kde zákaz fyzického trestání dětí není ukotven v zákoně. K rozhodnutí mohla přispět i skutečnost, že se na naše území po roce 2013 postupně přestěhovalo z Německa i jiné náboženské hnutí – Dvanáct kmenů. Ti se k přesídlení rozhodli poté, co německé úřady komunitě odebraly čtyřicet dětí. Němci tak reagovali na tajně pořízené nahrávky, jež skrytou kamerou natočil novinář německé televize RTL Wolfram Kuhnigk. Pod záminkou životního ztroskotání se do hnutí infiltroval, a jakmile získal jejich důvěru, umístil skrytou kameru do místnosti, která se používala k bití dětí, a to šviháním proutkem. Což je způsob rituálního trestu Dvanácti kmenů založený na myšlence, že kdo své dítě netrestá, nemiluje jej. Dvanáct kmenů v Česku pěstuje zeleninu a své produkty prodávají na farmářských trzích nebo v malém obchodě v Praze. Hnutí žije velmi skromně a v rámci komunity činí i veškerá rozhodnutí, nemá tedy jednoho vůdce. To jsou dva zásadní rozdíly oproti Domu Otce, kde figuruje jako nezpochybnitelná autorita Ruth Kristiansen a ke skromnosti má její životní styl velmi daleko. Marie si vzpomíná, jak jim po útěku z Dánska Ruth a Lars vysvětlovali, že se nacházejí ve válce a celý svět stojí proti nim. Několik měsíců pak žili v kempu Březový háj – provozovatel ubytování po nich totiž nechtěl doklady. Když jsme ho společně s dánskými kolegy oslovili, vzpomněl si na cizince, asi deset dospělých a třicet dětí, kteří tam byli v roce 2016 ubytovaní. Děti se prý měly učit česky. Kemp, kam členové hnutí dorazili při prvním útěku do ČR. Autor: Kim Frost Blížila se ale zima a Dánové v kempu nemohli zůstat. Utečenci se proto přestěhovali do staré horské ubytovny v Josefově Dole, malé vesnici v Jizerských horách. Tu zřejmě k tomuto účelu koupila v říjnu 2016 firma Dynamic Cloud, kterou přes dánskou Thorpe Holding ApS vlastní rodina Kristiansenových. Jak investigace.cz zjistila, nemovitost v roce 2021 prodali developerské firmě. Ještě dnes jsou ale v oknech vidět závěsy, jež odpovídají vkusu Ruth Kristiansen a objevovaly se i v jejích videích na youtubovém kanálu Ruth TV. Marie vzpomíná, že každá rodina měla v horské ubytovně přidělenou jednu místnost. V přízemí pak byla velká společná jídelna. Pamatuje si i na čím dál hustší atmosféru, která v ubytovně panovala. Ačkoli Dům Otce oficiálně neexistoval již několik let, skupina byla jasně hierarchicky rozdělena. Jestliže se vedení znelíbilo chování dětí nebo dospělých, přistupovalo se k fyzickým trestům. Někdy dostávali dospělí facky před dětmi. Marie se společně se svou rodinou vrátila do dánského Bandholmu na začátku roku 2017 a porodila tam třetí dítě. Jméno holčičce samozřejmě vybrala Ruth. O své děti ale Marie nemohla pečovat tak, jak by chtěla, nesměla se s nimi například mazlit nebo je ukládat ke spánku. „S tím přišla Ruth,“ vysvětlila našim dánským kolegům. „Řekla mi, ať nechám Ducha, aby s dívkami pracoval. Až práci dokončí, budu se k nim moci vrátit. Mé dcery se také musely naučit, že si nebudou moci dělat, co se jim zrovna zlíbí.“ Právě v Josefově Dole skupinku v roce 2018 vystopovali dánští novináři z TV 2 Dokumentar. Objevili tam dvanáct malých dětí a tři dospělé. S pomocí bývalé členky Domu Otce se jim podařilo identifikovat osm dětí, které zmizely z jedné dánské vesnice v roce 2016. Žena poznala i jejich opatrovnici – „armádní velitelku“, která pořádala dětské tábory a učila děti například lhaní při výslechu. jQuery(document).ready(function() { jQuery("#ffs-tabbed-1").easyResponsiveTabs({ type: "accordion", width: "100%", fit: false}); var cont_width = jQuery("#ffs-tabbed-1.resp-vtabs").outerWidth() - jQuery("#ffs-tabbed-1.resp-vtabs .resp-tabs-list").outerWidth() - 3;jQuery("#ffs-tabbed-1.resp-vtabs .resp-tabs-container").css({"width":cont_width});}); #ffs-tabbed-1 li.resp-tab-active, #ffs-tabbed-1.resp-tabs-list li:hover{border-top-color:#71AFFF; border-bottom-color:#71AFFF;} #ffs-tabbed-1.resp-vtabs li.resp-tab-active, #ffs-tabbed-1.resp-vtabs .resp-tabs-list li:hover{border-left-color:#71AFFF; border-top-color:#C1C1C1; border-right-color:#71AFFF; border-bottom-color:#C1C1C1;} #ffs-tabbed-1.ffs-tabbed-nav h2.resp-accordion.resp-tab-active {background:none repeat scroll 0 0 #71AFFF !important;} Nedostatečné zákony Investigace.cz oslovila české ministerstvo spravedlnosti s dotazem, zda je ve zdejší legislativě nějak upraveno fyzické trestání dětí. Odpověděla nám odbornice na práva dětí Eva Petrová, která působí také v Kanceláři vládního zmocněnce pro zastupování státu před Evropským soudem pro lidská práva. Podle ní patří Česko k posledním zemím EU bez jasného legislativního zakotvení nepřijatelnosti tělesného týrání dětí. Přitom jsou takové tresty z hlediska mezinárodních standardů v rozporu s lidskou důstojností, a to i vzhledem k Úmluvě OSN o právech dítěte nebo Evropské úmluvě o lidských právech. Evropský výbor pro sociální práva vyhodnotil, že v českém právním řádu není zakotvena nepřijatelnost všech forem fyzických trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu. Například Švédsko má příslušnou legislativu už od roku 1979. Co se týče visegrádské čtveřice zemí, Maďarsko zavedlo tuto legislativu v roce 2004 a v Polsku platí od roku 2010, stejná situace jako u nás je na Slovensku. „Česká republika tak zůstává v Evropě se svou tolerancí k tělesným trestům poměrně osamocena. Je načase vyslat společnosti jasný signál, že není přijatelné bít dítě, tak jako není přijatelné bít kohokoli jiného. Násilí v mezilidských vztazích nelze tolerovat,“ dodává Petrová. Zjištění novinářů z roku 2018, že členové hnutí na území Česka působí, opět podnítilo i zájem dánských autorit, jež oslovily český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). Jenže poté, co se český úřad snažil zjistit další informace, na základě kterých by mohl nějakým způsobem zasáhnout, Dánové přestali reagovat. „Když nás dánská strana poprvé oslovila v roce 2019, dotazovali jsme se na data narození dětí, abychom je dokázali lépe identifikovat, a na konkrétní okolnosti, které vedly v minulosti k intervenci dánských orgánů.“ vysvětlil ředitel úřadu Zdeněk Kapitán. Nebyl tedy důvod ani podklady k jakýmkoli zákrokům či opatřením, kromě upozornění policie. Dánské úřady začaly opět komunikovat až v těchto dnech, možná i kvůli dotazům našich dánských kolegů. UMPOD tak podle Kapitána obdržel doplňující informace, o něž před třemi lety požádal. „Další kroky budeme koordinovat i s řídícím Ministerstvem práce a sociálních věcí,“ uvedl ředitel. Stará horská ubytovna v Josefově Dole ale není jedinou nemovitostí, kterou podle zjištění investigace.cz skrze české firmy rodina Kristiansenových vlastní. Společnosti Dynamic Cloud a Nejdomy s.r.o. mají virtuální sídlo na pražském Smíchově. Podle účetních závěrek firmy nejsou nijak aktivní. Jejich majetek ale čítá farmu tvořenou několika budovami u České Lípy, třípatrovou vilu ve Cvikově a bývalý zámek nedaleko Jablonného v Podještědí, vedený jako kulturní památka. Na základě videí publikovaných na Ruth TV lze s jistotou říci, že se vůdkyně hnutí Dům Otce ve všech třech nemovitostech pravidelně vyskytuje. Na bývalém zámku se například odehrávala opulentní večeře o šesti chodech pro manžele Kristiansenovy a jejich rodinu – syna Josepha s manželkou a vnuka s přítelkyní. Mladý pár se rozhodl šířit víru hnutí prostřednictvím sociální sítě Tik Tok. Ruth Kristiansen se ale investigaci.cz ani našim dánským kolegům v jejích českých sídlech vypátrat nepodařilo. Na farmě u České Lípy však novináři objevili syna Josepha. „Není tu,“ prohlásil na adresu své matky, ale potvrdil, že on na farmě žije. Pak novináře z pozemku vykázal. Co je božského na fyzických trestech? Marie opustila Dům Otce spolu se svými třemi dětmi na jaře roku 2020. Jejímu odchodu předcházely další dva útěky z Dánska do zahraničí, tentokrát do Řecka. Rozhodnutí odejít zřejmě zpečetil přístup členů hnutí k fyzickému trestání dětí. Při druhém pobytu v Řecku totiž bydlela s další členkou, která měla pozici ve vyšším vedení. Jakmile začala Mariina dcera například plakat, vysvětlila jí nadřízená, že musí holčičku bít přes zadek, dokud plakat nepřestane. Marie podle ženy nebyla ve výchově dostatečně důsledná, děti prý musí vědět, co si nesmí dovolit, tvrdila spolubydlící. Po několika měsících se z Mariiny nejmladší dcery stala „vystresovaná troska“, která se bála dospělých. Naši dánští kolegové tuto ženu z vyššího vedení kontaktovali. Mariinu výpověď ale popřela s tím, že v rámci komunity zažívali jen lásku a „nikdy neslyšela o nikom, kdo by ponoukal k násií nebo jej praktikoval“. Zároveň však novináři mluvili s několika dalšími zdroji, jež jim potvrdily, že ženu viděly děti bít. Jak už bylo řečeno, Marie své minulosti neunikla. Poté, co hnutí opustila, se s dětmi usadila v malém městě na severu Dánska, kde chodily do místní školy. Jednoho dne se při předčítání učitelka zeptala třídy, zda vědí, co to znamená „výprask“. Mariin syn zvedl ruku a věc vysvětlil. Když učitelka reagovala, že něco takového už není v Dánsku povolené, odpověděl, že „matka a otec to dělat můžou“. Učitelka napsala zprávu na příslušný úřad pro péči o děti. Podobnou zprávu brzy napsal i další z učitelů Mariina syna, neboť chlapec vyprávěl o České republice a o muži, který děti bil po zadku a silně jim mačkal břicho. Dánské úřady nakonec Marii děti odebraly a na dva měsíce skončila ve vězení. Kolik členů hnutí se v Česku stále nachází, je těžké odhadnout. Na základě videí, výpovědi Ruthina syna na farmě u České Lípy a podle sousedů z okolí citovaných nemovitostí nejvyšší vedení některé z nich pravidelně navštěvuje. Podle dostupných informací uvádí Českou republiku jako svou zemi pobytu dvanáct dánských rodin, které jsou členy hnutí. Ruth Kristiansen fyzické trestání dětí v rámci svého hnutí opakovaně odmítla. Našim dánským kolegům odpověděla na jejich dotazy až ve chvíli, kdy jí přes syna Josepha na farmě u České Lípy poslali dopis. Přes Facebook vůdkyně Domu Otce napsala: „Jsem v důchodu a myslím si, že jsem médiím na živobytí přispěla už dost. Přeji krásný den. Vaše Ruth.“ Autorky textu: Mahulena Kopecká, Zuzana Šotová s přispěním Sebastiana Abrahamsena (Jyllands-Posten) Autorka úvodní fotografie: Lenka Matoušková Tento text vznikl za podpory National Endowment for Democracy. +function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "2mn8vkrya6n3de1i", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=2mn8vkrya6n3de1i", "100%"); The post Kontroverzní náboženské hnutí našlo útočiště v Česku appeared first on investigace.cz.
Do Česka se v roce 2016 přesunula skupina Dánů s dětmi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o stoupence pochybného náboženského hnutí Faderhuset, tedy Dům Otce. V jeho čele stojí Ruth Kristiansen, dáma, která životy svých oveček ovládá do
projít na článekV sobotu dne 18. března 2023 se v historické budově radnice ve Frýdlantu konal Sněm Místní HNHRM. Na programu bylo projednání hospodaření hnutí v roce 2022, zpráva auditora a návrh rozpočtu hnutí na rok 2023. Dále delegáti projednali návrh na uzavření sml
Ve věku nedožitých 88 let nás navždy opustil Ing. Vladimír Bartoň, zakladatel a dlouholetý předseda hnutí Místní. Jeho odchodem jsme ztratili noblesního člověka prvorepublikové školy, který byl skvělý profesionál, přitom úžasný kamarád a nikdy nezkazil žá
Vážení návštěvníci webových stránek Místního HNHRM, po úspěšných krajských volbách a smutném období, kdy zemřel zakladatel a předseda našeho hnutí pan Ing. Vladimír Bartoň dochází k resuscitaci našich webových stránek. Chceme vám podávat aktuální i
Po zániku varnsdorfského křídla Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst vznikl tento rok nový klub Jiřetín pod Jedlovou. Hnutí pomalu rozšiřuje svou členskou základnu a přidávají se další jiřetínští občané. Jedním z cílů je nezištný zájem o prá