Kilkim Žiabu název, který pro některé z vás možná rezonuje jako úder hromu, pro jiné to může být neznámý šepot v hluku české hudební scény. Přestože tento litevský festival nemá v naší zemi obrovské povědomí, rozhodně stojí za objevení. Letos jsme se rozhodli, že konečně uspořádáme výpravu na tuto jedinečnou akci. A právě přišel čas sdílet naše zážitky a dojmy z této návštěvy. Něco málo o festivalu Kilkim Žaibu je mnohem víc než klasický metalový fesťák je to smršť nekompromisních tónů, archaického folklóru a vášnivého potápění do hlubin pobaltské historie. Tento třídenní festivalový rituál vzdává hold slunovratu s takovou intenzitou, že vám ta energie začne proudit až do morku kostí. Každý rok je festival obohacen o nějaké téma, které věrně odráží jeho jedinečný charakter. Letos jsme se poklonili litevské bohyni lesů a lovu, Medeině. V baltské mytologii je Medeina známa také jako Žvoruna nebo Vilkmergė (Vlčice) mladá, neprovdaná a překrásná dívka, kterou obklopují vlci. Jako ochránkyně zvířat dostává první kořist z lovu. Na Kilkim Žaibu 2023 byla Medeina nejen na všech propagačních materiálech, ale byla zde i impozantně ztvárněna ve formě plastiky. Po celou dobu festivalu nás provázela její krásná a divoká přítomnost byla i patronkou hostiny, která byla uspořádána na její počest. Příjezd na Kilkim Žaibu Litva, i sousední Lotyšsko, skýtá nepřeberné množství krás, ať už ve formě míst v přírodě a národních parcích, tak architektury. Proto jsme tento výlet spojili s prozkoumáváním těchto dvou zemí a pokud byste se na KŽ chystali, doporučujeme to stejné. Do Litvy jsme dorazili dva dny před fesťákem a užívali si okolí města Ukmerge, ochutnávali lokální pivo a poznávali místní pobaltskou kulturu. Po skončení akce jsme v tomto pokračovali několik dalších dní. K jezeru Lénas, u kterého celá akce probíhá, jsme dorazili v předvečer. Jakožto nové partnery z ČR nás hned u vstupu vřele přivítal jeden z organizátorů (Vytenis Jurevičius) a provedl nás celým areálem. Už tento přátelský přístup nás velice mile překvapil. Areál byl v tuto chvíli už nasátý energií Medeiny a celé to působilo jako ticho před bouří. A taky že to tak bylo. Zvláštnost na litevském počasí byly extrémní změny za krátký čas. V jednu chvíli jasno a pařák, za 20 minut bouře a kroupy. A tak stále dokola. Tyto změny nás doprovázely po celou dobu, avšak dle místních to není úplně typické litevské počasí. Další zvláštností (pro nás) byly krátké noci. O půl dvanácté bylo stále světlo. Noc trvala doslova jen pár hodin a nedalo se tomu říct ani noc, spíše něco mezi západem a východem. A hned první den jsme poznali, jak je to zrádné. Aneb když se necháte unést debatou a pitím s kapelami, a záhy zjistíte, že je už druhý den šest ráno, a bylo by dobré se jít taky trochu vyspat. Nebo se jít vykoupat do jezera. Hned v předvečer této pobaltské bouře jsme se potkali se slovenskou skupinou a kolegou Stanislavem z Bes Webzine. Jeho report z akce (v angličtině) si můžete přečíst zde. Den první První den začínal hudební program až v 18:00, což se docela hodilo, protože bylo dostatek času prozkoumat celý areál. A že bylo co prozkoumávat. Kilkim Žaibu je jeden z těch festivalů, kde máte spoustu vyžití ne jen kapely, ale i spoustu různých aktivit. Jedno z nejzajímavějších míst byla Vesnice starověkých řemesel (Ancient crafts village). Zde jste měli možnost nejen shlédnout šikovné dobové řemeslníky, ale taky si tato řemesla vyzkoušet. Od kuchaře, řezbáře, lučišníka, až po zbrojíře nebo mučitele. Mohli jste si třeba zastřílet z luku na terč, nebo hodit oštěpem na karikaturu Putina. A spoustu dalších aktivit. Vesnička byla fakt pestrá a skýtala tu spoustu možností další zábavy a především nového poznávání. Probíhaly zde také šermířské turnaje nebo vikingský wrestling. Takže pokud zrovna nejste na kapele, nebudete se rozhodně nudit. Zábavu tu nacházely i děti. A že jich tady nebylo málo, festival navštěvuje i spousta celých rodin. Ti větší i menší si mohli zahrát různé dobové hry. A další věc, co stojí za zmínku je ta, že festival je kompletně pet friendly. Takže jste si mohli vzít i svého čtyřnohého parťáka. Co se týče kapel, tak první den Kilkim Žaibu dosáhl pro mne vrcholu s vystoupením finských metalových vlků Wolfheart. Jejich melodický death metal, plný syrové síly a emocí, vytvořil na pódiu nezapomenutelnou bouři, která diváky zcela pohltila. Tuomas Saukkonen, vůdce smečky, se svými druhy provedl publikum hlubokými lesy finského metalu, kde síla a melodie jdou ruku v ruce. Toto vystoupení bylo nepochybně jedním z nezapomenutelných okamžiků festivalu, které na nás zanechalo hluboký dojem. Když přišla 22. hodina, festival Kilkim Žaibu se rozhořel v plamenech slavnostně zapálené vatry. Tento ohnivý moment, symbolizující zahájení festivalu, dal zároveň start nevšednímu zápasu. Před očima publika se odehrál zápas bojovníků s meči v rukou a s odhodláním v srdci. Každý úder meče, každý pohyb byl výrazem starých tradic a nabízel divákům zcela autentický zážitek, jako by byli součástí nějakého dávného bojového rituálu. Byl to úchvatný začátek festivalu, který stanovil tón pro nadcházející dny. Den druhý Druhý den nás přivítal sakra bohatým programem. Kapely se střídaly na pódiích jako barvy na umělcově paletě, přinášející různorodost tónů a stylů do celkové koláže festivalu. Současně s tím se po celém festivalovém areálu odehrávalo množství aktivit, včetně napínavého bojového klání, kde se válečníci utkávali ve speciálně vytvořeném bojovém kruhu. Odpoledne jsme trávili mj. zkoušením různých dovedností a zážitků, které nám festival nabídl. Vyzkoušeli jsme si například lukostřelbu, která nám dala možnost cítit se na chvíli jako starověcí bojovníci, a hod oštěpem, kde jsme si mohli ověřit svou přesnost a sílu. K našemu potěšení jsme dokonce nechali jednoho z našich kolegů připoutat u mučitele. Moc mluvil. Na hudebním poli nám tento den nejvíce utkvěly v paměti vystoupení kapel IN TWILIGHTS EMBRACE a AUĻI. Polští IN TWILIGHTS EMBRACE nás svou energickou show plnou melodických death metalových hymen zcela okouzlila. Jejich silná a emotivní hudba nás vtáhla do hloubky jejich hudebního světa a připomněla nám, proč tento žánr má tak mnoho oddaných fanoušků. Na druhé straně, AUĻI nám ukázali, jak různorodá může být podoba metalu. Tato lotyšská kapela s jejich folklorními prvky a kombinací tradičních a moderních nástrojů nám představila svůj vlastní, nezaměnitelný zvuk. Jejich koncert byl jakýmsi mostem mezi starodávnými tradicemi a současným hudebním výrazem, a zanechal nás plné obdivu a zvědavosti na to, co přijde dál. Jednoznačným vrcholem dne bylo však vystoupení lotyšských Skyforger. Jejich hudba, nabita emocemi a energií, se linula přes festivalový areál a obklopovala všechny přítomné hlubokou a působivou atmosférou. Když se koncert blížil ke svému závěru, přišlo malé překvapení. Z temnoty se vynořila skupina partyzánů, každý z nich držící hořící louč. Formovali impozantní průvod. S ceremoniální vážností a respektem, který byl téměř hmatatelný, partyzáni dorazili k pódiu a zastavili se pod ním. Připomínalo to starodávné obřady a rituály. Louče vrhaly stíny na tváře diváků a vytvářely světlo, které se mísilo s posledními tóny hudby samotné kapely. Tento moment, kdy hudba a světlo loučí spolu vytvářely jedinečnou atmosféru, se musel vrýt do paměti každého, kdo byl přítomen. Po skončení koncertu následovala pod taktovkou folkové hudby ohromující ohnivá show, která všechny přítomné očarovala svou krásou a dokonale doplnila atmosféru noci. Oheň prostě k oslavě slunovratu patří a tohle byl jeden z těch silnějších momentů festivalu. Nicméně, festivalový den zdaleka nekončil. Po ohnivé show následovaly vystoupení dalších kapel SEPTICFLESH, URGEHAL a LILI REFRAIN. Symfonický death metal kapely SEPTICFLESH přinesl do atmosféry orchestrální prvky, zatímco norská black metalová kapela URGEHAL posunula atmosféru do temnějších tónů. Nakonec, italská multi-instrumentalistka LILI REFRAIN představila svůj jedinečný zvukový svět, kde se setkávají prvky post-rocku, drone a shoegaze. Tato poslední řada vystoupení uzavřela druhý den festivalu v atmosféře plné muzikálního objevování a radosti. Ale aby toho nebylo málo, tak na naší cestě ke stanům jsme narazili na další zapálený oheň, který se stal magnetem pro tanečníky. Byl to další neočekávaný rituál, který nebyl oficiálně zaznamenán v programu festivalu. Byl to další z momentů, které jsme si na Kilkim Žaibu zamilovali ta neustálá nejistota a vzrušení z nevědomosti, co se za dalším rohem skrývá. Bylo tu neustále co objevovat. Jak začalo svítat, naše touha po spánku byla vyměněna za možnost trávit čas s pořadateli, kapelami a dalšími festivalovými návštěvníky. Bylo toho tolik k probírání. Nakonec jsme tento nabitý den zakončili kolem páté ráno koupáním v jezeře Lénas. Jezero, zahalené do kouzelného oparu, bylo v tomto ranním světle jedno z nejvíc atmosférických míst, jaké si lze představit. Celý tento zážitek byl jednoduše neskutečný. Den třetí Poslední den na festivalu Kilkim Žaibu jsme zahájili na koncertě kapely Stiffer. Tahle energická skupina přinesla na pódium vlnu vitality, jejichž hutné kytarové riffy a razantní bicí nás rychle dostaly do tempa. Výkon skupiny byl dokonalou kombinací technického umění a syrové emocionality, která nás příjemně nastartovala do posledního festivalového dne. Po jejich vystoupení jsme zamířili do Vesnice starověkých řemesel, kde jsme narazili na frontmana kapely Joryj Kloc. Velice sympatický a otevřený člověk. Když zjistil, že jsme z České republiky, požádal nás, abychom s ním mluvili česky. Byli jsme mile překvapeni, když jsme zjistili, že nám rozumí téměř dokonale! Jedním z největších kouzel festivalu Kilkim Žaibu je, že zde můžete snadno narazit na vystupující umělce. Ať už chcete požádat o fotku, popovídat si o hudbě, zapařit na jinou kapelu nebo se jen posadit a popíjet pivo, možnosti jsou tu nekonečné. A co je na tom nejlepší, je fakt, že všichni zde jsou tak neskutečně přátelští. Po setkání s Joryj Kloc jsme pokračovali v našem festivalovém dni s vystoupením kapely AWAKENING SUN. Tato litevská death/thrash metalová skupina nám předvedla výkon plný energie a vášně. Jejich těžké kytarové riffy a rytmické bicí linie se propojily v hudební smršť, která vytvářela perfektní soundtrack pro tento slunný festivalový den. Během koncertu AWAKENING SUN se začala kousek vedle stage jedna z nejzábavnějších a nejoriginálnějších událostí festivalu vikingský fotbal. Ale nečekejte klasický fotbalový zápas místo míče se hraje s dřevěnou kládou, a cílem dvou proti sobě stojících týmů je dostat kládu do určeného místa na hřišti. Tato hra, do které se může přihlásit kterýkoliv návštěvník (pokud na to má koule!), přináší zábavu jak pro hráče, tak pro diváky a stala se jedním z nezapomenutelných momentů festivalu. Po doznění vikingského fotbalového zápasu jsme se přesunuli k pódiu, kde se už chystalo vystoupení Deloraine, skupiny z našich moravských končin. Tato kapela je známá svou schopností rozproudění energie a toto vystoupení nebylo výjimkou. S každou písní, kterou zahráli, se zdálo, že dav diváků před pódiem získává více a více života. Skladby plné melodických pasáží a silných rytmů brzy rozpoutaly divoký tanec mezi diváky, kteří se nechali unést hudbou a vzdávali hold nejen kapele, ale také slovanským božstvům, kterým je hudba Deloraine často věnována. Celkově to bylo neskutečné vystoupení, které nám připomnělo, jak mocným způsobem může hudba spojit lidi. Dalším hudebním zážitkem na naší cestě posledním dnem festivalu byli němečtí FINSTERFORST. Tito mistři folk metalu nás okamžitě přitáhli svými silnými riffy, emotivními melodickými pasážemi a kombinací drsného growlu s čistým vokálem. Jejich dynamické vystoupení nás zcela pohltilo! Po nich ovládli pódium ukrajinští Joryj Kloc, charismatičtí ogaři, s nimiž jsme měli tu čest se setkat dříve tohoto dne. Vystoupení této kapely bylo plné energie, emocí a autenticity, která nás totálně uchvátila. A jaké bylo naše překvapení, když jsme mezi sebou v kotli objevili členy FINSTERFORST, kteří se s námi zapojili do tanců. Koncert jsme zakončili v přátelské atmosféře, popíjením piva a příjemným rozhovorem s kluky z FINSTERFORST, kteří nám dokonce koupili pivo! Tento nečekaný moment nám opět připomněl, jak otevřená a přátelská může být atmosféra na festivalu Kilkim Žaibu. Byla to chvíle plná radosti a smíchu, kterou jen tak nezapomeneme. Když se poslední den pomalu blížil ke konci, přišel jeden z nejsilnějších momentů celého festivalu Bonfire ritual. Tento obřad, který je vrcholem celé třídenní oslavy slunovratu, byl skutečnou ukázkou síly, radosti a úcty k tradicím. Během rituálu byly za zvuků folkové hudby a divokých tanců zapáleny dvě obrovské vatry na počest Slunce a bohyně Medeiny. Pokud jsme tady hovořili o energii a atmosféře po celou dobu festivalu, tak tohle bylo absolutní vyvrcholení toho všeho. Když se obrovské hořící věže začaly hroutit a vytvářet dvě mohutná ohniště, začali se lidé shromažďovat kolem. Za zvuků šamanského bubnování lidé tancovali kolem ohňů a vytvářeli tak úchvatný a hypnotický tanec. Těžko se nacházejí slova, která by dokázala popsat ten moment, kdy se obrovské ohnivé věže proměnily v hřejivé ohniště. Tanečníci, zaujatí rytmem šamanského bubnování, kolem nich vytvářeli hypnotický vír. Vzduch se naplnil neopakovatelnou energií, která překračovala běžné vnímání. Byla to scéna, která se vryla do paměti každého, kdo ji zažil. Tento rituál byl mnohem více než jen obřad byl to zážitek, který je třeba prožít. Byl to dokonalý konec třídenní oslavy slunovratu, jehož dozvuky nás provázely ještě dlouho poté, co poslední jiskry ohně vyhasly. Byl to ten pravý duch festivalu Kilkim Žaibu. Něco na závěr Dlouho jsme přemýšleli, co bychom tomuto festivalu vytknuli. Z našeho pohledu to byl fakt zážitek, což je možná i dost subjektivní, jelikož jsme KŽ navštívili poprvé. Co bych ale určitě zmínil jsou programy v litevštině. U vstupu dostanete brožurku s programem, který bohužel není anglicky, takže jsme co se týče programu byli z počátku trochu zmatení. Naštěstí jsme měli skoro vždy někoho po ruce, kdo nám program vysvětlil. Za zmínku stojí také piva. Na festivalu nenajdete žádný velký pivovar, ale speciály, které jsou vařeny přímo pro tento festival. A místo nealko piva máte možnost pít tzv. Giru (Kvas). Je to tradiční litevský nápoj, který se vyrábí kvašením celozrnného žitného chleba. Což zní děsivě, ale chutná to fakt dobře. A co se týká jídel, tak zde najdete široký výběr tradičních litevských, lotyšských nebo ukrajinských jídel. A pokud jste vegan/vegetarián, tak se tu bez problému najíte taky. Další zajímavostí je, že kempy jsou uvnitř areálu. Což bylo pro nás nezvyklé a hlavně lehce zrádné, jelikož náš plán byl přijet o dva dny dříve a už někde kolem zakempit. Protože se areál otevírá až v první den festivalu, tak to za normálních okolností možné není. Výhoda ale je, že to máte vždy do stanu kousek a vše docela ostře hlídané. Tohle mají pořadatelé velice dobře podchycené. Co říct závěrem? Pokud jste fanoušci folku nebo folk/pagan metalu, tak tohle prostě musíte prožít. Ač jsme se snažili toho co nejvíce popsat jak slovy, tak fotkami, tak to ani z poloviny nevystihuje tu neskutečnou atmosféru. Za Orbis Metallum plánujeme určitě i další rok a v případě zájmu lze domluvit i společnou výpravu. Kompletní fotoreportáž z akce najdete na našem Facebooku zde.
Festival Kilkim Žaibu, zasazený do úchvatných kulis Litevské přírody, je skutečným symbolem odvážné a originální hudební scény. Letošní ročník, který se koná 29.-1.7. 2023, představuje hlubokou směsici metalových a folkových kapel, které překračují hranic
projít na článekVážení jezdci a fanoušci závodů automobilů do vrchu, již se nám blíží další TV reportáž na (O2 TV SPORT, PROGRAM PREMIER SPORT 2). Premiéra pořadu devatenáctý den po skončení daného podniku a repríza následující den, již na www.maverickrescue.cz a oficiál
projít na článekReportáž z odpoledne, kdy se Petr Pavel stal prezidentem
Reportáž z osvobozených ukrajinských vesnic, odkud právě zmizela ruská armáda