No jasně, říkáte si. Zase nějaké motivační kecy. Vždyť tenhle rok stál za no však víte za co. Ale já si nemůžu pomoct i v téhle situaci se snažím řídit naším domácím heslem aspoň. Vždycky je aspoň něco dobře, vždycky se můžu aspoň něco naučit, vždycky můžu mít aspoň z něčeho radost. Tento rok byl pro mne náročný z mnoha ohledů a pandemie to vše ještě komplikovala. A právě proto jsem si sepsala několik věcí, které mě letošní rok naučil nebo mi je výrazně připomenul. 1. Potřebuji živé lidi Dávno před covidem jsem pracovala online ať už s mimopražskými klienty či na různých projektech, na kterých se podílí spolupracovníci z celé republiky. Připadalo mi to jako velká výhoda. Jenže zároveň jsem měla dostatek kontaktu s lidmi na živo. Pracovala jsem s většinou klientů osobně, chodila jsem na kafe s kamarádkami, vzdělávala jsem se v Olomouci, mohla jsem se účastnit bohoslužeb Tohle všechno kvůli covidu bylo najednou pryč. Online kontakt mne vysiluje a musím dobře vážit, kolik času mu věnuji. Naučilo mne to, jak důležitý je osobní kontakt s druhými lidmi, že to je něco nezastupitelného a vzácného. O to víc jsem byla vděčná za všechna osobní setkání. 2. Nemůžu čekat, až Nemůžu čekat, až budu mít jednou čas na své sny a projekty. Až se zlepší okolnosti. Až budou věci tak, jak bych si je představovala. Čas totiž není nafukovací. Je potřeba ho využívat moudře, tady a teď. 3. Dělám co můžu Už během jarní vlny pandemie jsem se zapojila do projektu #delamcomuzu, v rámci kterého nabídlo svou pomoc více než 700 psychoterapeutů a supervizorů z celé republiky formou online konzultací. Název projektu je pro mě dlouhodobě inspirující vždycky můžu nabídnout to, co umím, udělat to, co můžu, a nemusím se trápit tím, co neumím nebo dělat nemůžu. Možná nemáš sílu na to dobrovolničit na všechny strany, šít roušky, být aktivní v místní politice, doplň si, co chceš. Ale určitě je něco, co dělat můžeš, i kdyby to měla být jen základní péče o své blízké či tichá modlitba za to, aby bylo někomu lépe. 4. Sebepéče je nezbytnost Občas narazíte na takové ty lifestylové články o sebepéči, které vyznívají, že to je něco navíc, vlastně jen takové seberozmazlování. Tenhle rok mi ale pořádně připomněl, že sebepéče a laskavost sama k sobě je naprostá nezbytnost, pokud máme zvládnout těžké časy a zůstat při smyslech. Do sebepéče mimo jiné zahrnuji čas s blízkými lidmi, pobyt v přírodě, svobodu k nedokonalosti nebo čas na relaxační cvičení a modlitbu spojenou s dýcháním. To vše je součástí posilování mojí psychické odolnosti. 5. Nové kreativní cesty Tato situace mě ale také naučila, že opravdová přátelství přežijí i covid a nedostatek osobního kontaktu, že moje víra nestojí na tom, zda mohu jít do kostela, nebo že mohu hledat v práci nové způsoby, jak pracovat s klienty na dálku. S kamarádkami jsem místo na kafe vyrazila do přírody nebo na procházku předvánoční Prahou, mluvila s Bohem v tichu či při mytí nádobí (což ostatně dělám covid necovid), překonala jsem své vnitřní bariéry a učila jsem klienty relaxační techniky online Tento rok byl pro mne zkrátka rokem hledání kreativních řešení. 6. Nemá smysl se dohadovat o hloupostech Tohle pro mne není novinka, ale letos se mi tohle poznání ještě prohloubilo. Pokud někdo věří každému hoaxu, sdílí konspirační teorie o tom, jak nás chce pan Gates všechny očipovat, že 5G sítě šíří covid, který ale ve skutečnosti neexistuje, případně to je jen chřipečka Zkrátka pokud věří někdo hloupostem, je paralyzovaný strachem a obvykle je v důsledku toho agresivní, nemá smysl se s ním dohadovat. 7. Dobré věci nejsou samozřejmost Najednou spoustu dříve běžných věcí neberu jako samozřejmost. Možnost jít někomu na svatbu (nebo ji dokonce organizovat), sejít se jako rodina, jet na dovolenou Více si takových ne/samozřejmostí užívám a jsem za ně vděčná. 8. Bůh je s námi v těžkých časech Kázání s názvem Důvěřovat Bohu v těžkých časech jsem v naší církvi měla dávno před covidem. Když to všechno začalo, uvědomila jsem si, jak prorocké vlastně bylo. A skutečně jsem se den po dni učila, že Bohu mohu důvěřovat, že je s námi v našem zmatku, strachu, úzkostech, pochybnostech, nejistotě že v tom všem je naší Nadějí. Přeji vám dobrý výhled do dalšího roku! Článek Co mě naučila pandemie se nejdříve objevil na Ráchel Bícová.
Jak taneční školy v Česku zvládají pandemii COVID-19, když s přestávkami už rok nemohou probíhat klasické tréninky a taneční lekce? Taneční školy jsou kvůli COVID-19 už rok zavřené Nedávno jsme si připomněli smutné výročí. V březnu 2021 uplynul rok ode dn
projít na článekProblémy s počítáním se u naší dcery objevily až ve třetí třídě, do té doby využívala své vynikající paměti – prostě si správné výsledky pamatovala a nic nepočítala. To bylo před čtyřmi roky. Na Ing. Vlasákovou mě upozornil rodič dítěte s podobným problém
Vliv pandemie na způsob kooperace projekčních a stavebních týmů
projít na článekS přihlédnutím k aktuální epidemiologické situaci, se kterou se potýkají všichni zaměstnavatelé, připravila organizace ISO návod. Tzv. ISO/PAS (publicly available specification) - tedy specifikaci, která je k dispozici veřejnosti.
projít na článekMelodici BLOODBOUND vydávají alba v pravidelných dvouletých intervalech a nic na tom nezměnila ani koronavirová pandemie. Počin „Creatures of the Dark Realm“ z května 2021 bude 7. července následovat novinka „Tales from The North“.
projít na článek