Zpoždění

Zvoním u tvých dveří. Chvilku čekám a už slyším tvé rázné kroky. Dveře se otevřely. Pohlédnu ti do tváře a jen tak lehce se pousměju. Ale z tvé tváře se nedá vyčíst, jestli jsi rád, že jsem tady. Zůstal jsi nadále vážný. „Ahoj, trošku jsem se opozdila. Ne

projít na článek

Usínám nebo se probouzím?

Stojím ve spodním prádle uprostřed pokoje a všude po těle mi naskakuje husí kůže. Cítím, jak se na mě upřeně díváš, tvé pohledy jezdí po mém těle. Nevím to, jen to cítím, nemůžu se ti podívat do očí. Zvedneš mi bradu, ale já stejně uhýbám pohledem.

projít na článek